Živá továrna na hříbata a peníze

Před několika lety jsem ošetřoval jednu klisničku A1/2 - Elizabeth. Byl jsem u jejího narození a během těch let sledoval její růst, výhry, prohry i tvrdé životní zkoušky. Její rodiče měli predispozice do vysokých parkurových soutěží a tak i dráha Elizabeth byla předem jasně stanovená. I když se u svých majitelů měla dobře, nepřinášela jim tolik radosti. Ukázalo se, že její parkurové nadání po rodičích nezdědila. V šesti letech tak byla prodána.

Noví majitelé si ji kupovali s tím, že si ji ponechají pro výuku mladých jezdců, pro lehké parkurové soutěže, na rekreační ježdění a především na chov. Protože mám ve zvyku udržovat styky s mými čtyřnohými pacienty, nadále jsem Eli ošetřoval. Její noví majitelé se však po čase rozhodli, že jim bude vydělávat na další perspektivní koně. Do té doby jejich odchovanci nesršeli bůh ví jakými výsledky a nová krev do chovu měla vysokou cenu. Tak ji po úspěšném odchovu a odstavení hříbat zase okamžitě připouštěli. Naléhal jsem, že by se její zdravotní stav mohl zhoršit, to jsem ale netušil, jaké potíže mě ještě čekají.

Toho dne mi volali, že s Eli něco není v pořádku. Čekala (jak jinak) další hříbě a porod se dostavil o necelé dva týdny dřívě. Elizabeth krvácela a nevypadalo to dobře. Po vyšetření jsem zjistil, že plod je otočen v úplně obrácené poloze - tedy hlavičkou dozadu, navíc se pupeční šňůra omotala kolem předních nožiček a já jsem nemohl odhadnout, zda hříbátko škrtí či nikoliv. Plod se mi nepodařilo obrátit zpět do správné polohy.

Po úmorných třech hodinách hříbátko vykouklo na svět a po hodině se samo postavilo na nožky. Majitelům darovala další slušný přírůstek - tentokrát velmi očekávaného hřebečka. S klidným svědomím jsem odjel domů a ani ve snu by mě nenapdalo, že mi majitelé zatajili celou pravdu.

Po necelém měsíci mi zavolali a když jsem přijel, obvinili mě z toho, že se hřebeček nebude hodit ani na chov, ani do sportu a možná ani pro rekreační ježdění. Důvodem bylo trvalé schromení levé přední a levé zadní končetiny. A s touto vadou se hřebeček bohužel narodil. Čelil jsem neskutečnému nátlaku z jejich strany, dožadovali se finančního odškodnění a toho, aby mi komise odebrala veterinární licenci.

Než však mohlo proběhnout první oficiální řízení, celá situace se obrátila. Majitelé se nakonec díky svědkům doznali, že Elizabeth vyslali na dva dostihy všestrannosti - první ve dvou měsících březosti a druhý ve čtyřech měsících březosti. Ani jsem raději nepátral po tom, jak se jim povedlo oblafnout komisi a krevní testy, kde by jasně vyplavalo na povrch, že je březí.

Domnívám se, že ve dvou měsících ještě plod závody přečkal bez újmy na zdraví, ve čtvrtém měsíci se ale otočil a došlo k trvalému poškození nebo nesprávnému vývoji končetin plodu v důsledku přílišného zatěžování matky. Majitelé mohli být rádi, že Eli nepotratila nebo nezemřela. Místo toho jim první závod dojela se stříbrnou medailí a druhý závod s bronzovou medailí, porodila živého hřebečka a sama je dodnes v pořádku. Je ale u třetích majitelů, kteří si ji koupili a mají ji skutečně jen pro rekreační ježdění a výuku mladých jezdců. Navíc se na ni z vedlejšího výběhu kouká i její schromený hřebeček, kter¨ý u nich bez problémů přípouští chovné klisny, protože se jasně potvrdilo, že schromení nezpůsobila genetická vada, ale opravdu špatné zacházení s jeho matkou během březosti.

"Když už jsme se naučili létat jako ptáci a plavat ve vodě jako ryby, měli bychom se naučít žít jako lidé..."

(Neznámý autor)