NAŠE PODĚKOVÁNÍ

patří zejména panu Sigimu a paní Bronce, kteří nám poskytli prostor a finance pro práci s jejich nádhernými koňmi. Jistým způsobem také "děkujeme" všem těm majitelům koní, kteří nám ukázali, jakým způsobem lze špatným zacházením, výchovou a výcvikem  koně zkazit a znechutit jim další práci s lidmi.

Majitelé stáje a dvou svěřených poníků Susan a Inéz - paní Bronka, pan Siggi a jejich bývalý pejsek Tchika

Kobylka Farida (ČT, khv 155cm) - byla to má první učitelka jízdy na koni vůbec, přestože byla nehezky tvrdohlavá a někdy taky líná, dokázala na svém hřbetu přijmout jakéhokoli nováčka a zvládla překonat jeho první pokusy "o cokoli" v sedle. Snášela moje tahání za otěže, nepříjemné dosedání v klusu, posléze ve cvalu a díky ní jsem se v JK Beskyd naučila všem potřebným základům. Byla to kobylka s obrovským srdcem a trpělivostí. :-)

Hřebeček Jumbo Ramirez (kříženec Starokladrubského koně, khv 165) - moje první koňská životní láska také v již zmiňovaném jezdeckém klubu. Byl to nádherný hřebeček a ve třech letech jsem měla tu čest poprvé si zkusit koně vycvičit a obsednout. Absolvovali jsme spolu několik překrásných vyjížděk nebo jízd v kočáře. Pomohl mi svou trpělivostí se nebát mladých a vysokých koní, byl to opravdu neskutečně inteligentní kůň a dodnes mě mrzí, že byl bez mého vědomí prodán, několik let v hřebčíně připouštěl klisny a posléze se dostal do Prahy jako kočárový kůň na vožení turistů. Nikdy na něj nezapomenu, dnes už se Jumbo podobně jako Farida prohání v "koňském nebi" ale navždy to pro mě bude kůň s velkým K..

♥ ♥ ♥ ♥ ♥

Hřebec Bobeš (Welsh pony sekce C, khv 130cm) - tak tenhle rošťák se stal mou první zkušeností s koněm soukromého majitele. U pana Janka byl využíván vyloženě jako rekreační kůň, ale nebylo to s ním vůbec jednoduché. Sdílel box a výběh ještě se svým stájovým kolegou valáškem Míšou a musím říct, že to byl tedy pěkný neřád. Hned na prvních vyjížďkách mi jasně předvedl, že tempo je jeho doména a nehodlá se se mnou nějak zvlášť crcat v pomalém sebraném klusu nebo cvalu. Takže taky nějakou chvíli trvalo než jsme si mezi sebou vytvořili natolik přátelský vztah, aby mě Bobeš začal brát vážně a mohli jsme spolu jezdit na pohodové vyjížďky. Byla to pro mě ale další dobrá zkušenost s částečnou nápravou tak trochu rozvrkočeného hřebečka. :-)

Valach Ted (WPB, khv 145cm) - druhý kůň soukromých majitelů, se kterým jsem měla možnost pracovat během jednoho a půl roku ještě společně s mou sestřenicí Katy, která mě k němu přivedla. Pro Katy to byl vlatsně její první jezdecký kůň, na kterém se mohla něčemu přiučit. A že toho nebylo málo..., Tedík měl v té době 4 roky a jako mladý valášek s námi taky uměl občas pěkně zamávat. A protože jsme u paní Bazgierové jezdívaly výhradně bez sedla, naučily jsme se skvěle pevně sedět, skákat bez sedla a taky skvěle padat do trávy :-)) Na tyhle časy dodnes vzpomínáme s úsměvem na rtech, protože i ty puberťácké hádky mezi námi a dcerou paní majitelky měly něco do sebe :-)) S Tedíkem se občas vídáme i nyní na vyjížďkách anebo když s našima ponyčkama jen projíždíme kolem výběhů.

Klisna Susan (nejasný původ, zřejmě kříženka Hucula s křížencem Shagya araba, khv 140cm) - třetí zkušenost s koněm soukromého majitele a cílenou nápravou zkaženého koně byla natolik úspěšná, že mi pan Siggi tuto krásnou klisnu v roce 2007 pronajal. Ano, už jsme v době, kdy jsem poprvé vkročila do stáje u pana Siggiho a to se psal srpen roku 2006...Su ani zdaleka tenkrát nevypadala jako na téhle fotce, byla z ní obézní ušklebená líná potvůrka. Začaly jsme spolu poctivě pracovat ze země, posléze i pod sedlem a do roka 2008 se z ní stala krásná, přátelská klisna i pro výuku začátečníků a skvělý rekreační koník. Během roku 2006 se pak ve stáji se mnou objevila i sestřenka Katy a táhneme to spolu až doteď. Jsem za to moc ráda a o všem, co ve stáji se Su a ještě s její stájovou kamarádkou ponyčkou Inéz podnikáme, jsou vlastně tyhle skromné webové stránky. Je to po Jumbovi druhá srdcová záležitost a vím, že na Susan nikdy nezapomenu. Je to zkrátka můj medvídek Pú.

♥ ♥ ♥ ♥ ♥

Klisna Inéz (kříženec Welsh ponyho sekce B a Schatland ponyho, khv 105cm) - tahle prďolka je stájovou kamarádkou Susan a v létě 2006, kdy jsem ji poznala právě dovršila 3 roky. Aniž bych proto chtěla, měla jsem možnost si úplně od základů znovu po Jumbovi připomenout všechny důležité věci pro přiježdění mladého koně a prakticky je i aplikovat. Nikdo mi do toho nemluvil, pan Siggi byl rád, že se ponyčka využije taky i na něco jiného než na spásání výběhu a jak šel čas, stala se z Inéz perfektní pony sportovní kobylka pro mladé děti. Problémy sehnat někoho tak malého a zapáleného pro koně jsme měly, ale vždycky se nakonec někdo našel. Inéz byla přiježděna podle metodiky práce Montyho Robertse a hned po týdnu jela bez sedla (které jsme získaly až na jaře 2007) s jezdecm na svou první vyjížďku. Následně jsme práci ze země skloubily s metodami výcviku pro anglii - mám na mysli skovovou řadu Anthonyho Paalmana (protože Inéz skoky miluje) a také s přiježděností podle výcviku Josefa Dobeše. Díky Inéz jsem si poníky zamilovala...

Klisna Elza (kříženec Haflinga s ponym, khv 115cm) - naše bývalá stájová kamarádka, která byla přivezena společně s Inéz z valaských pastvin a byla od nás vzdálená jen o jeden výběh dále. Během léte 2007, kdy si už naše kobylky vychutnávaly plnými doušky rekreační ježdění se její majitel pan Bojko zeptal, zda bych se čtyřletou Elzou také nemohla začít pracovat. Byla jsem jen ráda, Elza byla velmi učenlivá a přátelská a stejně jako u Inéz nic netrvalo dlouho a už do měsíce s námi jela na poklidnou vyjížďku. Protože Inéz měla už své pony anglické sedlo, půjčily jsme Elze naše druhé pony westernové a všichni byli spokojeni. Pan Bojko si však myslel, že tím je ale výcvik Elzy ukončen a nic víc už není potřeba, kontakt s ní mi nakonec úplně zakázal a co víme dnes je fakt, že Elza nakonec žádné děti nikdy nevozila, byla využívána jen jako ovce pro spásání trávy a bohužel byla nakonec během léta 2010 prodána či darována někomu jinému v dost nehezkém stavu a se zanedbanými kopýtky. Velmi nás to mrzí, ale také i hněvá, protože podobní lidi by si koně vůbec neměli pořizovat.

Mezitím, než pan majitel Elzu prodal se u nás objevila ještě Barunka (ČT, věk odhadem 21 let, khv 160cm), kterou si pořídila naše nedaleká tehdy ještě kamarádka Žaneta Bilková. Barunka se měla zpočátku velmi dobře, stala se rodinným miláčkem a byla využívána občas pro vožení děti - jedním slovem idylka pro starého koníka jakým byla ona. Měly jsme možnost ji občas uvítat na naší provizorní jízdárně, odjet si s ní Hubertovu jízdu JK Beskyd a následně taky Katy s ní zažila několik nádherných vyjížděk v doprovodu Susan a Inéz. Světu Barunka darovala v JK Český Těšín několik krásných hříbat, které dnes jezdí profesionálně parkury nebo cross závody, vzpomenu především na jejího potomka kobylku Borůvku a jejího potomka Brusinku. Žaneta si však během jednoho roku pořídila dohromady k Barunce dalších 6 koní, které nakonec nebyla schopná uživit a zajistit jim základní potřebnou péči. Po zásahu nás a taky několika lidí z obce byly všechny koně Žanetě odebrány, o několika z nich víme, kde jsou a dodnes sledujeme, jak se jim daří. Také Barunka se dostala do dobrých rukou a užívá si tak koňský důchod jak si řádně zaslouží.

Zatím posledním koníkem, se kterým jsme měly tu čest pracovat byl deseti letý hřebeček Grif (plemeno Haflinger, khv 145cm) - o kterého jsem se starala u soukromého majitele pana Pajkra nedaleko za Prahou, přesněji ve Světici. Protože za svůj život poznal práci pouze v zápřahu, byla to pro mě další příležitost, jak koníka taky naučit pracovat pod sedlem. Nebylo to vůbec snadné, protože podobně jako tenkrát Susan tak i Grif už je poněkud starší koník, ale myslím, že jsme si k sobě během léta 2011 našli cestu a stali se z nás velmi dobří parťáci. Ježděn byl pod westernovým sedlem a ačkoli se na začátku zdálo, že o nějakých vyjížďkách si můžu nechat jen zdát, stal se z něj během letošního léta natolik vyrovnaný a kamaráský kůň, že se nakonec na  vyjížďky doslova třásl a sám mi z dlaně polykal udidlo. :-) Grifík byl natolik učenlivý rošťák,že ještě během podzimu jsme si mohli odjet úžasnou Hubertovu jízdu ve Frýdlantu v Čechách. Spolupráce s panem Pajkrem bohužel skončila během října téhož roku, protože se nám nelíbilo, že chtěl koně co nejdříve vysílat na profi soutěže, aniž by na to byli dostatečně připraveni. Také se navíc kolem stáje začaly objevovat další dívky, které na koních začaly jezdit a taková práce nebo tréninky nám s Katy nic nepřinášely. Zkrátka - jeden týden byli koníci v pohodě a po víkendu jsme mohly začít skoro se vším od začátku...asi to znáte. Navíc jsme do jara potřebovaly sehnat nějakou jízdárnu a vybavení, abychom se s koníky posunuly o něco dál, jenže u pana majitele nám přišlo, že tohle vše nemá budoucnost - škoda. Grifík i Čiko byli opravdové zlata a troufáme si s Katy říct, že pokud s nimi nebude dobře zacházeno, stanou se z nich koníci pro člověka ne příliš bezpeční.

Valach Čiko (ČT s jednostranným původem, khv 160cm) - stájový kamarád Grifíka a taky pěkný rošťák, kterého větrala a "trénovala" sestřenka Katy. Podobně jako Grif i Čiko delší dobu stál a přiježděn byl tak napůl. Nenechal si nasadit ani ohlávku natož uzdečku, sedlo znal jen tak zčásti, ale jezdce na hřebetě moc neuznával. Proto taky Katy začala pěkně s prací ze země, na lonži a až pak se vyhoupla do sedla (viz tohle první její foto). Tohle splašené třeštidýlko má ještě hodně práce před sebou, ale letos podobně jako Grif velmi hezky zvládl Hubertovu jízdu, jezdí také pod westernem na vyjížďky, ale narozdíl od Grifa má hezky spadeno také na terénní skoky a překážky vůbec. Stejně jako u Grifa i na Čika si pan Pajkr pořídil další jezdce (s licencí) a jeho představy jsou o tom, že Čiko má před sebou velmi slibnou parkurovou dráhu (přitom skákat začali s Katy pouze rekreačně a pro radost, k dalšímu tréninku se spolu už nedostali). Přejeme oběma koníkům, aby natrefili na dobré a hodné lidi, myslíme si totiž, že jakmile oba koňousci zklamou představy pana majitele o rychlém získávání medailí a reklamy pro jeho firmu, budou prodáni k někomu dalšímu. Nás osobně tohle mrzí, ale hned po odjetí Hubertovy jízdy si pan majitel umanul, že jsou koníci zřejmě již zaučení, vycvičeni a v sedle poslechnou kohokoli... Spolupráce to byla nejspíš nejkratší hned po pony Elze, netrvala ani rok, ale věříme, že jsme se rozhodly správně a nestaly se tak jen jakýmisi "podržtaškami a podržsedlami" Navíc říká se, že vše zlé je pro něco dobré a zkušenost to byla určitě pořádná.