Susan

Nejprve stručné údaje: (další fota naleznete pod textem)

Klisna Susan se narodila ve "Valašském království" roku 1997. V kohoutku měří rovných 140cm, barvou je plavák. Jedná se o kříženku Hucula, Fjorda a Araba kmene Schagya (nebo jeho křížence). Po Huculech Susan zdědila nádherný úhoří pruh, dlouhý hřbet a odolnost. Fjordi na ni zanechali stopy dávných předků Koně Převalského v podobě zebrování na končetinách, kratšího krku, silnějšího těla a pevných noh s malými rousy. Vzdálenější příbuzní Arabů kmene Schagya Susan darovali nádherný krční oblouk, nenápadný štičí profil s výraznými lícními kostmi, obrovskými kukadly a nozdrami, zdravá pevná kopyta a živější temperament s výše posazeným ocasem.

A co o ní ještě víme?

Susan pracovala v zápřahu při stahování dřeva. Její síla ale nakonec ustoupila přece jen větší síle valachů a tak byla prodána do rodiny s tělesně postiženým dítětem. Velmi brzy se stala domácím miláčkem. Bohužel však přestala jakkoli pracovat a neustálým vykrmováním nebezpečně přibrala na váze. Z rodinných důvodů byla opět prodána, tentokrát již panu Sigimu a paní Bronce. Kupovali si ji jako společníka k mladé Inézce a pro příležitostnou práci v chomoutu nebo pod westernovým sedlem.

A jak všechno dopadlo?

Když jsem v srpnu 2006 Susan poprvé uviděla, hned jsem si ji zamilovala pro její dobrosrdečnou povahu a pro ta její nádherně velká tmavá kukadla. S prací to už ale tak harmonické nebylo. Musela jsem se Susan začínat téměř úplně od začátku. Jen to, než začala respektovat můj osobní prostor a přestala mě válcovat pokaždé, když jsem nesla krmení, trvalo zhruba měsíc. Pracovaly jsme ve výběhu a já jsem se v ní znovu snažila probudit chuť k práci. Nesměla jsem na ni tlačit, Susan je totiž pravá dáma, a i když dnes v sedle respektuje i začátečníka, nesmíte ji nikdy urazit. Úprava jídelníčku a pravidelný pohyb brzy přinesly ovoce. O Vánocích 2006 mi pan Sigi Susan svěřil do pronájmu a dnes už zvládáme i základní práci na jízdárně včetně nízkých překážek. Susan ale miluje přírodu a tak tedy anglické univerzální sedlo v terénu rády střídáme s australským westernovým sedlem. Dnes byste v ní jen těžko hledali tu obézní klisnu, která myslela jen na oves a z každé vyjížďky utíkala do stáje. Můžeme o ní s chloubou v srdci říct, že je jedinečná pro výuku začátečníků, hodí se k malým dětem, že je v terénu naprosto spolehlivá a oblíbila si i práci při hipoterapii. Momentálně je nejčastěji ježděna Deni, která u nás začínala na malé Inéz, ale během podzimu 2010 z ní už natolik vyrostla, že přesedlala právě na vyšší Su. Pak na ni samozřejmě sedá taky Katy nebo já když dorazíme z Prahy.

Takhle Su vypadala první den, když jsem ji uviděla...pěkný líný a paličatý špekounek

 

 

 

 

 

 

 

 

A takovýhle čilý raubířek se z ní vyklubal cca po roce společné práce

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Během čekání na zaslouženou večeři po vyjížďce...