Stáj 2Šance z našeho pohledu

Rozhodly jsme se napsat, jak jsme stáj 2šance vnímaly my, protože jsme se asi jako jediné s majitelkou stýkaly osobně a zezačátku velmi často.

Určitě všichni, kdo navštěvují naše stránky vědí, že tato stáj postupně vznikala od léta 2007. Pravidelně jsme o nové majitelce a jejích konících psaly v rubrice Další koňáci, kde měli své právoplatné místo ještě před tím, než vlastně vznikli jako oficiální stáj. Někdy v té době si majitelka pořídila prvního a taky vlastně nejstaršího koníka – Barunku. Velmi brzy se pro svou milou povahu stala rodinným miláčkem. Když jsem se v onom létě vrátila z brigády, poprosila mě Petra (která k nám kdysi docházela na Inéz a později se stala jejich členkou), zda bych se na Barunku nemohla podívat a zkusit ji malinko vypohybovat, aby se zjistilo, jak na tom vlastně je. A tak se i stalo, Barunka byla zdravotně v pořádku, stačilo jen, aby s ní každý den někdo lehce rekreačně někam vyjel a z Barunky se stala moc hezká klisna.

Postupně do stáje přibývali další koníci, vzpomenu především na Juráška, kterého jsme posléze jako jednoroční hříbátko přejmenovali na Raubíře. U koupě tohoto uličníka jsem se zúčastnila osobně a hned po příjezdu k novým majitelům s Barunkou vytvořili nerozlučnou dvojici. V té době jsme Žanetu s našimi dvěma koníky navštěvovaly každý víkend a dohodly jsme se s majitelkou i na tom, že jejich dcera – Daniela, k nám začne docházet na Inéz. Byla to příjemná spolupráce, protože majitelka uvažovala, že koupí podobného, jen o něco vyššího poníka jako byla právě naše Inda a chtěla, aby Daniela za sebou měla základy ježdění. My jsme zase byly rády, protože Inéz měla po Petře dalšího jezdce. Tak i s Barunkou jsme se potkávaly na naší jízdárně a na podzim jsme usoudily, že by s naší Susan mohla odjet i Hubertovu jízdu JK Beskyd 2007.

Jako třetí se ve stáji skutečně objevila ponyčka Polly, starší zkušená dáma, která byla ve stáji sice problémová, ale pod sedlem 100% spolehlivá i pro děti. Majitelka si tohoto i následné další poníky nebo koně kupovala již sama. Polly vybrala skutečně dobře, protože se pro Danielu hodila jednak svými zkušenostmi a taky výškou. Měla za sebou několik veřejných tréninků a jezdilo se s ní i westernově. V té době se od sousedů objevovaly první narážky, čím hodlá majitelka koně krmit, ale osobně musíme říct, že v tomto počtu se všichni obyvatelé stáje měli moc dobře. Vždycky měly k dispozici granule, pitnou vodu, seno a pro jejich počet taky tenkrát dostačující výběh. Polly se úspěšně zahojila kopýtka, dostala nové podkovy a mohlo se na ní s chutí jezdit.

Všechno se nějak zlomilo až s koupí dalšího poníka – huculky Lady. Byla moc hezká a je pravda, že jí koupí majitelka zachránila před jatkami a dala ji znovu do 100% zdravotního pořádku. V té době se majitelka taky rozhodla, že začnou fungovat jako soukromá malá stáj a podělí se tak o zážitky s koňmi i s dalšími členy. Jenomže…, postupně s dalším koňousem se zvětšovaly náklady na krmení. Hucul je v podstatě nenáročné plemeno, tak jsme si s Katy říkaly, že v tomhle případě je ještě veškerá péče v pořádku. A taky byla – do nějaké chvíle. Mezitím Daniela přestala chodit za Inéz, taky to chápeme, protože doma měla svou ponyčku Polly. Do jaké míry spolu trénovaly nevíme, protože jsme měly dost starostí s našimi klisnami. Rozhlížely jsme se po dalším  vhodném jezdci pro Inéz, který by mohl Danielu zastoupit.

Situace se více vyostřila s dalším koníkem. Viděly jsme, že i v počtu Barunka, Raubíř, Polly a Lady už má majitelka dost práce a tak nás spíš nemile zaskočilo, když se ve stáji objevila chladnokrevná klisna Arana. Tenhle megakůň představuje neskutečné náklady na krmení, výběh a práci. Později jsme se od majitelky dozvěděly, že je březí. To už jsme si s Katy začínaly dělat starosti – bohužel se časem ukázalo, že byly oprávněné. I kdyby se majitelka snažila sebevíc, členské příspěvky jí nemohly pokrýt náklady. Postupně jsme se od jistých osob dovídaly, že majitelka začíná mít potíže se zajištěním dostatečného množství krmení, jadrné krmivo dostávaly jen sporadicky a když se objevily i první výpadky objemného krmiva (sena a zelené píce), začalo jít do tuhého.

Jako poslední se ve stáji objevil Paddy, opět velký jezdecký kůň, stejně jak o něj, tak i dříve o nejstarší Barunku se starala jedna ze členek (pozdější majitelka Paddyho), Jana. Přispívala finančně na krmivo a kupovala některé potřebné vybavení. Postupně však ale ani ona nemohla pokrýt potřebné věci. Poslední společnou akcí, které jsme se se stájí 2šance zúčastnily, byla Hubertova jízda 2008. Nakonec jsme se rozhodly, že by nebylo od věci taky nějak pomoct a po dohodě s majitelkou Katy začala docházet do jejich stáje a přispívat na krmivo pro Barunku. Za to si ji směla vždy lehce rekreačně vypohybovat. Na Paddyho přispívala Jana a tak se zdálo, že by se situace mohla uklidnit. Tvrdým oříškem však nadále zůstávala březí Arana.

Když se pak nakonec do situace zapojili i někteří místní lidé a osoby, které asi už nikdy nepoznáme a několikrát majitelku udali za zanedbávání zvířat, skončilo i přátelství mezi námi. Osobně jsme majitelce také popravdě řekly, že s koupí koní spěchala a během jednoho roku si pořídila bez důkladnějšího uvážení dohromady šest koní, které, jak se později ukázalo, nebyla schopná řádně uživit. Také jsme jí upřímně sdělily, že se jí před oněmi výtkami a negativními e-maily nemůžeme zastat, protože jsme skutečně nikdy neviděly do jejího účetnictví a do toho, na co šly členské příspěvky. Reakce byla docela očekávaná, majitelka Katy zakázala docházet za Barunkou (to bylo někdy před Vánocemi), čímž si ale vůbec nepomohla. Tím pádem jsme už vůbec neměly tušení, co se ve stáji 2šance odehrává. Majitelku taky zřejmě namíchlo, že jsme jí sdělily, že není schopná zajistit služby, které uváděla na svých internetových stránkách, víte, skutečně nás zaskočilo, že za 350Kč/měsíčně jejich členové neměli možnost opravdového ježdění, nikde neměli aspoň provizorní jízdárnu, vše bylo sice nahrazováno příjemnými vyjížďkami, ale nikdo ze stáje (ani Petra), neměli s koňmi tolik zkušeností a aspoň základních teoretických vědomostí, aby je mohli předat svým členům. Stojíme si za názorem, že my bychom nejspíš co se týče teoretických věcí a zkušeností členům dokázaly nabídnout víc, i co se jízdárny týče, ale rozhodně bychom nepobíraly částku 350Kč/měsíčně, protože ani jedna z nás (podobně jako ve stáji 2šance) nemáme jezdeckou licenci, tudíž by se nám zdálo neférové chtít od členů tak vysoký příspěvek.

A pak, v lednu nás dorazil telefonát Jany, která nám vysvětlila, jak situace vypadá a že si odvádí Paddyho, protože finanční příspěvky na krmivo pro něj se nedají unést (majitelka zřejmě krmivo podávala i dalším koním bez Janina vědomí) a navíc se znovu objevil neduh s nedostatkem sena. Rozhodly jsme se, že Barunce zkusíme někde zajistit klidné stáří, bohužel je vysoká a do naší stáje by se nevešla, proto jsme zkoušely oslovit p. Bazgierovou (majitelku Teda), ale ani tam to nebylo možné. Jana si mezitím Paddyho odvezla do JK Beskyd a u majitelky stáje 2šance se objevila inspekce. Podle toho, co víme, byly jako nevyhovující ohodnoceny věci týkající se krmení, výběhu, dokumentace a pořádně nezajištěného hnojiště. Navíc koníci neměli pravidelnou podestýlku, to by až tak nevadilo, ale vzhledem ke stáří Barunky… Později byla také odvezena březí Arana.

Poslední zprávou byla návštěva exekutorů a sociálky, ale protože tyto věci jsou již soukromého charakteru a netýkají se stáje, nehodláme je dále rozvádět. Nevíme, zda koníci byli prodáni nebo darováni.

Je těžké někoho takto soudit, ale osobně (z našeho hlediska) bychom šly na věc opatrněji a pomaleji. Zřejmě bychom se zastavily na počtu koní Barunka, Raubíř, Polly, případně Lady a dále bychom vyčkaly, jak se situace se členy vyvrbí. A až pak bychom si pořídily další přírůstky do stáje. Je škoda, že to takhle dopadlo, protože zezačátku při menším počtu koní byla majitelka opravdu spolehlivá a vše se dalo zajistit. Proto rozhodně nechceme tvrdit, že se jedná o člověka, který by si nikdy koně nebo jakékoliv zvíře neměl pořizovat. Vždyť už předtím měli několik psů a koček a bylo o ně postaráno dobře…

Myslíme si, že okamžikem zlomu byla koupě Lady a později březí Arany…, majitelka zkrátka nepočítala s takovými náklady, což ji samozřejmě neomlouvá a tady bychom viděly asi tu největší chybu, které se dopustila – nezodpovědnost, i když neúmyslná. Pak možná jednání s lidmi a jakási lhostejnost, protože se mohla domluvit s okolními sousedy, aby jí pronajali nevyužívané pozemky a koníci tak mohli mít několik výběhů a pastvu. A v neposlední řadě možná i pohodlnost vše nakupovat – přitom určité množství sena by se dalo taky zvládnout zajistit vlastníma rukama.

To je náš názor a pohled na celou situaci, samozřejmě nemusí být úplně správný a pravdivý, ale protože jsme byly opravdu nejblíže, dovolujeme si tvrdit, že jsme zde uvedly skutečná fakta. Teď je na každém z nás, jak si článek přebereme a vytvoříme si svůj názor – ten nikomu vyvracet nehodláme.

Tolik asi o stáji 2šance z našeho pohledu…