Skoková řada Anthonyho Paalmana
Skokovou řadu tvoří různý počet překážek, které jsou od sebe rozestavěny tak, aby se kůň naučil odhadovat jejich vzdálenost a díky tomu dokázal lépe přizpůsobit svou rychlost a počet cvalových kroků před samotným odrazem. Díky tomu se kůň naučí skákat čistě a s přirozeně uvolněným krkem i hřbetem. Začátek skokové řady tvoří vždy nejnižší a nejjednosušší překážky, např. kavaleta ve výšce 0,20m, postupně jsou překážky vyšší a náročnější. Tento výcvik je vhodný také pro koně zbrklé, nesoustředěné nebo navyklé zbytečně před překážkami vyhýbat, aniž by předem odhadli jejich výšku.
Skoková řada je sice zejména o nácviku správné techniky skoku jezdce i koně, ale jen technika nestačí - důležitá je i důvěra. Bývalá členka naší stáje,Peťka, se přirozeně bát skákala, držela se mermomocí otěží, spoléhala se jen na pobídky bičíkem a protože přesně nedokázala odtušit odskok koně, seděla se ztuhlými zády, s nohama dozadu a její pohled směřoval kamsi pod sebe. Strach je největším nepřítelem jezdectví a jediné, co ho zmírní je důvěra a partnerství mezi koněm a jezdcem. Lidé, kteří na veřejňáky posílají nezkušené jezdce na zkušených koních a myslí si, že kůň trať projede sám, hlavně, aby na něm aspoň někdo závod odseděl, se velmi mýlí. Spolupráce musí být vyrovnaná na obou stranách. Je to stejné, jako byste na nezkušeného koně posadili špičkového jezdce a očekávali zlatou medaili... Pokud nevěříte svému parťákovi nebo sobě a máte strach i z toho, co třeba vůbec nenastane, ztuhnete, přestanete jít s jeho pohybem a vy i vaše rovnováha letí do příkopu.
Petra s Inézkou si skokovou řadu nejprve skočily společně a jen z klusu, teprve pak jsme zajistili otěže, Peťce jsem vysvětlila, jak má sedět a kde v pase si má ruce podepřít a pak se šlo na věc. První pokusy byly bojázlivé, Inézka utíkala jako profík, jen Peťka se v sedle bezmocně trtolila jako klubko neštěstí. Ale pak, když jsem její neduhy hned opravovala zjistila, že bičík ani ruce a ani uzdečku ke skákání vůbec nepotřebuje. Dokonce mi dala za pravdu, že když skákala bez držení, musela se daleko více soustředit na další skok a nemohla se jen tak flákat, nemohla dát nohy dozadu, pobízela holeněmi a dokonce přesně věděla, kdy se Inézka odrazí na překážku. Teprve na konci tréninku si mohly zaskákat i s otěžema a takové skákání se Peťce zdálo hodně pohodlné. :-)
Pět překážek, od nejnižší až po nejnáročnější, vzdálenosti jsou upraveny podle velikosti pony
Bývalá členka Peťa si nejprve zkusila vše z klusu, poté také ve cvalu a nakonec i bez držení se za otěže
Na konci tréninkového odpoledne bylo krásně vidět, že Peťa si přirozeně osvojila správný sed, uvolnila se a taky Inéz se pak skákalo o hodně lépe a soustředěněji
Skoková řada samozřejmě v menší úpravě neminula ani Katy a Susan
V samotném závěru se Peťa troufla i na kombinovanější šířkový skok, úplně bez problémů na obou stranách, nebylo se čeho bát, důvěra je základ uvolněného sedu a klidné spolupráce