Pája Kowolowská

Jsem ze všech momentálních koňáků nejstarší /27 let/ a po dohodě s panem Sigim mi byla Susan s Inézkou a stájí svěřena do pronájmu. Ke koním jsem se poprvé dostala v sedmé třídě, kdy jsem se přihlásila v Jablunkově do JK Beskyd. Tam jsem se učila anglickému stylu ježdění na ČT kobylce Faridě - opravdové učitelce jak se sluší a patří. Později jsem se zapojila do práce s mladými zelenáči a mohla si obsednout kladrubského hřebečka Ramireze. Tento koník navždycky zůstane v mém srdci...škoda, že byl bez mého vědomí prodán, o jeho životě jsem se dověděla něco málo díky Thesis, dnes už se "můj" Ramirez prohání v koňském nebi... /více viz rubrika Děkujeme jim/

JK Beskyd se později přestěhoval do Žihly a můj volný čas sežrala střední škola. Možná bych ke koňské hřívě přičichla až po studiích, ale dohodla jsem se se soukromým majitelem dvou poníků - panem Jankem /více viz rubrika Další koňáci/ a mohla tak opracovávat jeho hřebečka Bobeše. Poprvé jsem se tak seznámila se soukromými chovateli koní a zjistila, že všechno není tak růžové, jak to bývalo v jezdeckém klubu. Nakonec jsem Bobeše opustila znovu kvůli školy - tentokrát vysoké. Během léta 2005 jsem se díky Katy dostala za Eliškou a jejím Tedem /více viz rubrika Další koňáci/, několikrát jsem si na něm sjela, ale nebylo to nic závratného....jen jsem asi ještě víc popudila stesk po dennodenním kontaktu s těmito nádhernými zvířaty.

Zlom nastal během léta 2006, kdy mě Ema /bývalý člen naší stáje/ přivedla k panu Sigimu. Susan byla v té době silně obézní klisna a  tříletá Inézka nevěděla, co to je lonž. Ani nevíte, jak jsem byla nadšená z toho, že mě čeká tolik práce...:-) Opravdu...není nic krásnějšího, než pracovat s mladým zelenáčem a u toho navíc převychovávat staršího koníka. :-) Konečně jsem se tak dostala k práci PNH, jinak je mou doménou převýchova koníků a výcvik jezdců v základech anglického a lehkého parkurového ježdění.

Susan je mé zlatíčko, nedokážu si svět bez ní představit, dnes už má konečně svou váhu a odnaučila se svým starým zlozvykům. Momentálně jezdí pod Deni, ale v tom nevidím problém, vídáme se spolu pořád, kdykoli přijedu z Prahy (kam jsem se bohužel odtěhovala za prací během roku 2009), podobně je na tom i sestřenka Katy. Pokud se ptáte, kdo se tedy o koně stará když jsme tak daleko, tak to jsou dvě supr další členky a to je malá Adélka a hlavně Deniska.