Březnová vyjížďka, konečně i s Inéz
"Hurá hurááááá...", asi tak jsem zajásala, když mi Deni poslala večer e-mail, ve kterém mi napsala, jak si s Adél vychutnaly po dlouhé době společnou vyjížďku. A opravdu vyjížďku jak se sluší a patří, protože Inézčino kopýtko se zahojilo tak hezky, že si na ni Adél může cca po čtvrt roce konečně zase pořádně nasednout a to už i s výstrojí. :)
Holkám počasí opravdu přálo, slunko se pořádně opíralo do okolní přírody, a i když to tak na fotkách podle těch kup sněhu ještě nevypadá, zima je na ústupu... Po loukách a lesních cestách se zatím moc jezdit nedá, všude je buď ještě sníh anebo hromady bláta. Co je ale fajn je fakt, že se dá s koníky konečně v klidu vyjet někam po místních cestách a konečně ne s Inézkou na vazáku, ale pod sedlem a s Adél na hřbetě. Většinu cesty tedy zatím hlavně Inéz jede krokem, holky se pak i lehce proklusaly a jsme s Deni obě rády, že Áďa sama po takové dlouhé pauze vůbec klusat chtěla. :)
Pokud všechno půjde dobře, postavíme na jaře zase tradičně jízdárnu, aby holky s oběma kobylkama mohly práci střídat a já už se moc těším na to, až se letos Adélka konečně dostane i k práci ve cvalu, na kavaletách a nízkých překážkách. Snad se Inéz problém s kopýtkem nevrátí a vyjedou si ty dvě spolu i na nějakou společnou koňskou akci. Ale to hodně předbíhám.
Teď je hlavní, aby se Inéz postupně dostala do kondice, dávalo se na její nohu pozor a aby si s Adél zase trochu na sebe navykly. Deni je sleduje bedlivým zkušeným okem :) a tak jsem si jistá, že práce půjde hezky od ruky a holky si spolu užijí ještě hodně hezkých vyjížděk. Co se týče Su, potěšila mě tím, že ji z jara (zatím) nezačalo strašit na cimbuři a chová se pod sedlem jako zkušená dáma. Na podzim to totiž občas vypadalo i tak, že kdesi po poli běžela Su a pak kdesi v dáli za ní Katy nebo Deni... :) Hold, každá kobylka má své mouchy a věříme tomu, že se nám je podaří po té zasněžené kalamitní zimě a ruských mrazech zase umravnit. :)